Symbolem švýcarských Alp je hora Matterhorn, horolezci přezdívaná Dračí zub. Přestože není zdaleka nejvyšší „čtyřtisícovka“ – s nadmořskou výškou 4478 metrů je až sedmou nejvyšší horou Alp – jeho vrchol je pro horolezce stále neodolatelný. O Matterhornu se také říká, že je nefotografovanější horou světa. I když se někdy poněkud lehkovážně píše, že si výstup na Matterhorn může v současné době dopřát každý – třeba během dovolené v Alpách – stále platí, že nutným předpokladem je dobrý zdravotní stav, fyzická kondice a znalost pohybu a jištění ve skalním terénu a na ledovci. A profesionální průvodce, bez kterého se k vrcholu Matterhornu mohou vydat jen ti opravdu zkušení horolezci.
Matterrhorn se jen tak nevzdává
Matterhorn se svým charakteristickým tvarem mírně prohnutého rohu (podle kterého také dostal své jméno) se vypíná nad švýcarským Zermattem na hranici s Itálií. Výstup na horu vysokou 4478 metrů nad mořem není snadný, a je značně nebezpečný. Z výpravy na jeho vrchol se nevrátilo na pět stovek horolezců. I v současné době se uvádí průměrný počet deset obětí na životě ročně. Jejich pomníčky jsou k vidění na hřbitově v Zermattu, což je asi největší horolezecký symbolický hřbitov na světě (těla mnohých obětí se v mnoha případech nikdy nenašla).
První zdolala Matternhorn skupina vedená Angličanem Edwardem Whymperem 14. července 1865. Nebyl to jeho první pokus, výpravě předcházelo několik let hledání výstupové cesty. Jejich triumf ale kalil stín tragédie, při sestupu se čtyři muži ze sedmi zřítili ze stěny a zahynuli.
Výstup na Matterhorn: Co radí zkušení horolezci
Východiskem pro výstup na Matterhorn bývá nejčastěji podhorské letovisko Zermatt, centrum Walliských Alp.
Při výstupu na Matterhorn musejí horolezci počítat nejen s technicky obtížným terénem a z možnou změnou počasí, ale také s řídnoucím vzduchem a velkými výškovými rozdíly. Je nutno překonat 1200 metrů převýšení, a to po skalách, ve sněhu a po ledu – nejen nahoru, ale i dolů.
- Výškový rozdíl vyžaduje aklimatizaci – euforický stav, která způsobuje řídký vzduch, byl nejednou z příčin špatného konce jedince nebo výpravy.
- Nezbytností je dobře znát terén a orientovat se v něm. I jinak zkušení horolezci mohou při výstupu nebo sestupu zabloudit, což rovněž znamená přímé ohrožení na zdraví nebo životě.
- Co se týká obtížnosti výstupu a sestupu, místy má terén až čtvrtý stupeň obtížnosti, což je jinak překonatelné na “skalkách” nebo v horách bez sněhu, a jinak v ledovém a sněhovém terénu.
- Lezci musejí být dobře technicky vybaveni na lezení (stoupací mačky,cepín, sedací úvazek, smyčky, karabiny, lano, přilba…), na bivakování a mít na sobě a s sebou vhodné oblečení – přesně podle pokynů vůdce. Improvizace nepřichází v úvahu.
- Výpravu mohou ohrozit i jevy sice očekávatelné, ale nepředvídatelné: prudké změny počasí (silný vítr, sněhová vánice či ledové srážky jsou alarmem k návratu, v těchto podmínkách je vrchol nedosažitelný a život je v přímém ohrožení).
- Dalším nebezpečím jsou sesuvy půdy (kvůli nim bývají mnohdy některé cesty dočasně uzavřeny).
- Výstup komplikuje paradoxně i obrovská popularita Matterhornu, kdy se potkávají nebo i předcházejí četné výpravy k vrcholu a horolezce pod nimi ohrožují padajícím kamením nebo kusy výzbroje.
- Je také třeba seznámit se se zkušenostmi místních a respektovat je – to se týká třeba ročního období, které je a není vhodné pro výstup (varováním by mělo být už i to, že je hora “prázdná”).
V horolezeckých a jiných příručkách se uvádí, že výstup a sestup trvá – podle podmínek a zdatnosti – od pěti do deseti hodin. Jsou ovšem zkušenosti, že se doba může protáhnout. Čas je třeba sledovat, jakmile jej začne při výstupu ubývat, je třeba okamžitě zahájit sestup.
Na Matterhorn by se neměl vydávat ten, kdo nemá zkušenosti, vybavení, fyzičku, vůli a má potíže s respektováním doporučení zkušených.
Olympijské zlato za výstup na Matterhor
Severní stěna Matterhornu je počítána mezi nejtěžší výstupy v Alpách. Měří 1 100 metrů, je strmá, studená a bývá pokrytá pevnou glazurou ledu. Svého času patřila mezi velké problémy, tak jako ve své době ostatně sám Matterhorn – 4 478 m.n.m.
- Až v červenci roku 1931 se ji podařilo prostoupit dvěma mnichovským studentům. Byl to nejsmělejší horolezecký čin do té doby.
- Bratři Toni a Franz Schmidové obdrželi za svůj výkon zvláštní poctu – zlatou olympijskou medaili. Je zatím jediná, která byla v horolezectví udělena. Stalo se tak v roce 1932 na závěr olympijských her v Los Angeles.
Foto: Matterhorn (pixabay.com)
